28. 11. 2019

Mgr. Irena Kratochvílová

Komunikace

V rámci kurzu o normě pro úpravu úředních písemností se často dostáváme k diskusi o správném zápisu a výslovnosti identifikačního čísla osoby, organizace nebo obecně identifikačního čísla. Různorodost názorů je veliká, stejně jako diverzita v zpracování mezi jednotlivými úřady.

Klíčovou otázkou zůstává: Proč není stanovena jednotná zkratka a jednoznačně definováno její význam? Norma ČSN 01 6910 nám nabízí vodítko, že zápis rodných čísel, čísel občanských průkazů, řidičských průkazů, IČO, DIČ a dalších se má řídit příslušnými předpisy. Avšak, konkrétní radu, jak jednotné používání těchto zkratky dosáhnout, zde nenajdeme.

Nejasnosti ohledně správné podoby zkratky IČ/IČO mohou být důsledkem častých změn v jejím zavádění a používání v rámci různých zákonů. Abychom lépe pochopili, kde tento zmatek vznikl, musíme se krátce ohlédnout za historií. Zkratka IČO byla poprvé zavedena v roce 1989 zákonem č. 128/1989 Sb., kde označovala „identifikační číslo organizace“. Termín „identifikační číslo“, zkráceně IČ, byl nesystematicky použit v živnostenském zákoně a obchodním zákoníku. Oba zmíněné dokumenty nabyly účinnosti v roce 2012. Toto použití vedlo k paralelnímu používání dvou zkratky – IČO a IČ.

V roce 1995 zákon o státní statistické službě stanovil zkratku IČ jako jedině správnou formu. V roce 2010 pak zákon o základních registrech zavedl termín „identifikační číslo osoby“ (IČO).

Z historické perspektivy je zřejmé, proč neexistuje sjednocení mezi zkratkami IČ a IČO. Na mých kurzech obvykle doporučuji používat zkratku IČO, jelikož je tato forma explicitně uvedena v § 24 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech.

Pokud máte více dotazů k problematice používání zkratky IČ/IČO nebo Vás zajímají jiné záležitosti, jak správně zpracovat úřední písemnost, ráda se s Vámi uvidím na svých kurzech.