28. 11. 2019

Mgr. Irena Kratochvílová

Komunikace

V rámci kurzu o normě pro úpravu úředních písemností se často dostáváme k diskusi o správném zápisu a výslovnosti identifikačního čísla osoby, organizace nebo obecně identifikačního čísla. Různorodost názorů je veliká, stejně jako diverzita v zpracování mezi jednotlivými úřady.

Klíčovou otázkou zůstává: Proč není stanovena jednotná zkratka a jednoznačně definováno její význam? Norma ČSN 01 6910 nám nabízí vodítko, že zápis rodných čísel, čísel občanských průkazů, řidičských průkazů, IČO, DIČ a dalších se má řídit příslušnými předpisy. Avšak, konkrétní radu, jak jednotné používání těchto zkratky dosáhnout, zde nenajdeme.

CHCETE VĚDĚT VÍCE? PŘIHLASTE SE NA KURZY ČEŠTINY

Nejasnosti ohledně správné podoby zkratky IČ/IČO mohou být důsledkem častých změn v jejím zavádění a používání v rámci různých zákonů. Abychom lépe pochopili, kde tento zmatek vznikl, musíme se krátce ohlédnout za historií. Zkratka IČO byla poprvé zavedena v roce 1989 zákonem č. 128/1989 Sb., kde označovala „identifikační číslo organizace“. Termín „identifikační číslo“, zkráceně IČ, byl nesystematicky použit v živnostenském zákoně a obchodním zákoníku. Oba zmíněné dokumenty nabyly účinnosti v roce 2012. Toto použití vedlo k paralelnímu používání dvou zkratky – IČO a IČ.

V roce 1995 zákon o státní statistické službě stanovil zkratku IČ jako jedině správnou formu. V roce 2010 pak zákon o základních registrech zavedl termín „identifikační číslo osoby“ (IČO).

Z historické perspektivy je zřejmé, proč neexistuje sjednocení mezi zkratkami IČ a IČO. Na mých kurzech obvykle doporučuji používat zkratku IČO, jelikož je tato forma explicitně uvedena v § 24 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech.

Pokud máte více dotazů k problematice používání zkratky IČ/IČO nebo Vás zajímají jiné záležitosti, jak správně zpracovat úřední písemnost, ráda se s Vámi uvidím na svých kurzech.